Základní informace o čtečkách mikrodestiček
Co je čtečka mikrodestiček?
Čtečka mikrodestiček je laboratorní přístroj, který se používá k měření chemických, biologických nebo fyzikálních reakcí, vlastností a analytů v jamce mikrodestičky. Mikrodestička se skládá z malých jamek, ve kterých probíhají oddělené reakce. V mikrodestičce tyto reakce převádějí přítomnost analytu nebo průběh biochemických procesů na optické signály. Čtečka mikrodestiček je optický systém, který tyto signály detekuje a tím kvantifikuje sledovaný parametr.
Vědci ve vědách o živé přírodě a ve farmaceutickém průmyslu (např. objevování léků) se snaží zlepšit rutinní laboratorní procesy a efektivitu používáním produktů nebo nástrojů, které šetří čas. Čtečka mikrodestiček zvládne až 3456 vzorků za minuty nebo dokonce sekundy. Čtečka destiček pomáhá minimalizovat provozní dobu a šetřit náklady na činidla, což umožňuje výzkumníkům více se soustředit na analýzu dat a vytváření užitečných poznatků.
K čemu slouží čtečka mikrodestiček?
Čtečka mikrodestiček se používá pro kvantifikaci několika biologických a chemických testů v mikrodestičky. V současné době dostupnost velkého množství reagenčních souprav umožňuje využití čtečky mikrodestiček v různých oblastech a pro mnoho různých aplikací. Kromě biologického, buněčného, biochemického, farmaceutického výzkumu a objevování léků, jak v akademickém, tak průmyslovém prostředí, se čtečky destiček používají také při objevování léků, environmentálním výzkumu a v potravinářském nebo kosmetickém průmyslu.
Princip činnosti čtečky mikrodestiček
Čtečka mikrodestiček detekuje světelné signály produkované v určitém rozsahu vlnových délek vzorky, které byly napipetovány do destičky. Optické vlastnosti těchto vzorků jsou výsledkem biologické, chemické, biochemické nebo fyzikální reakce. Různé analytické reakce vedou k různým optickým změnám použitým pro analýzu. Absorbance, intenzita fluorescence a luminiscence jsou celosvětově nejoblíbenější a nejčastěji používané detekované módy v laboratořích. Kromě toho jsou na čtečkách mikrodestiček k dispozici také pokročilé režimy, jako je fluorescenční polarizace, časově rozlišená fluorescence a AlphaScreen®.
Měření založená na mikrodestičkách detekují světelné signály produkované vzorkem, převedené vzorkem nebo přenášené vzorkem. Ve čtečce destiček je signál měřen detektorem, obvykle fotonásobičem (PMT). PMT převádějí fotony na elektřinu, která je pak kvantifikována čtečkou mikrodestiček. Výstupem tohoto procesu jsou čísla, kterými je vzorek kvantifikován.
V závislosti na povaze optických signálů a následně na režimu měření může být nutné vzorky na destičce excitovat světlem o specifických vlnových délkách. Toto světlo obvykle zajišťuje širokopásmová xenonová záblesková výbojka. Aby se umožnila specifická excitace vzorku, je světlo produkované lampou vybráno specifickým excitačním filtrem nebo monochromátorem. U čteček mikrodestiček může optický systém pro zvýšení citlivosti a specifičnosti využívat na emisní straně filtry nebo monochromátory. Ty se obvykle umisťují mezi vzorek a detektor. Optický systém kombinovaný s PMT určuje rozsah vlnových délek čtečky.
